„Pasivně“ a „aktivně“ v rehabilitaci zvířat

V terminologii veterinární rehabilitace se často vyskytuje více výrazů, které jsou spojovány s přídavným jménem „pasivní a aktivní“. Tyto výrazy mají odlišnou charakteristiku a mohou někdy čtenáře mást. Jsou to pojmy „rehabilitace, hybnost, pohyb a cvičení“.  Přídavná jména „pasivní a aktivní“ rozhodně neznamenají, jak intenzivně je rehabilitace prováděna, ale naznačují nám způsob terapeutického přístupu.

A/ Pojem rehabilitace (fyzioterapie) je zastřešující výraz.

Pasivní rehabilitací míníme všechny aktivity, kdy pes zůstává při terapii pasivní. Mohou to být masáže, myofasciální techniky, kloubní mobilizace, pasivní cvičení či fyzikální terapie jako je magnetoterapie, terapeutický ultrazvuk, laser, či další.

Aktivní rehabilitací míníme všechny druhy terapie či cvičení, při kterých by měl být pes aktivní. Příkladem může být terapie ve speciální hydrovaně, tzv. aquaterapie, či cvičení na suchém běžeckém pásu, cvičení s různými pomůckami i bez. Patří sem i speciální cvičení pro zlepšení koordinace, rovnováhy, vnímání vlastního těla v prostoru a posilování hluboko uložených svalů tzv. „Aktivní senzomotorické cvičení pro psy“. O tom, jak správně se svým psem zvládnout techniku senzomotorického cvičení, se dozvíte v připravovaném e-booku či na mém odborném kurzu ZDE.

B/ Pojem hybnost znamená rozsah sledovaného pohybu v daném kloubu. Končetina v každém kloubu může vykonávat fyziologické pohyby ve svém fyziologickém rozsahu. Rozsah se určuje ve stupních, a stejně jako u lidí existuje orientační tabulka normálního rozsahu pohybu. Na rozdíl od lidí je tato tabulka opravdu „orientační“ kvůli anatomickým rozdílům jednotlivých plemen. Rozsah se měří pomůckou goniometrem.

Vyšetření pasivní hybnosti slouží jako diagnostický prostředek, terapeut ho provádí na pasivním, uvolněném zvířeti. Dává nám přehled o rozsahu pohybu kloubu bez pomoci vlastních nervů a svalů.

Aktivní hybnost znamená rozsah pohybu v kloubu, který pes zvládne vykonat aktivně při pohybu, je závislá na úsilí psa. 

Jak se již nabízí, pasivní a aktivní hybnost nemusí být v daném kloubu u daného psa stejná. U diagnóz, které se mohou řešit rehabilitací, se často stává, že aktivní hybnost je u daného zvířete menší než pasivní. Terapeut svýma rukama dosáhne v kloubu určitého rozsahu, ale aktivně při pohybu toho pes díky svému handicapu není schopen. U nemocného může být někdy dokonce zpočátku aktivní hybnost minimální, někdy i nulová (např. při různém stupni ochrnutí).

V této době hrozí vysoké riziko nebezpečí zatuhnutí kloubů, či vytvoření spazmů (kontraktur). Obojí představuje komplikaci, která znesnadňuje pohyblivost. A protože v budoucnosti lze návrat schopnosti pohybu realizovat pouze s volnými klouby, je velmi nutné snažit se zachovat v určité fázi onemocnění alespoň pasivní hybnost.

C/ Dostáváme se k posledním pojmům, a těmi jsou pohyb (nebo cvičení). Cvičení (ať již pasivní či aktivní) jako takové považujeme za velmi účinnou a v rehabilitaci zvířat velmi vhodnou terapeutickou techniku.

Pasivní  pohyb (cvičení) je v podstatě je cvičení bez zapojení aktivity pacienta, kdy pohyb za něho provádí terapeut. Využívá se tam, kde chybí dostatečná svalová síla či je pohyb z důvodu onemocnění či bolesti vyloučen nebo je nemožný. Pasivní pohybová terapie zajišťuje bezpečné cvičení během fáze hojení a regenerace tkáně. Využívá se v pooperační terapii, u ochrnutých pacientů, prostě tam, kde pacient není z nějakého důvodu schopen pohybu aktivního.

Pasivní pohyb se provádí pomalu, plynule, jemně, nesmí provokovat bolest. Končetina musí být správně podepřena. Kopíruje fyziologický rozsah i směr pohybu končetiny. Pohyb je veden ve vzorci „zdravého“ pohybu končetiny, ale jen tak, jak nám dovolí aktuální stav kloubů. Důležité je správně držet končetinu, netlačit prsty proti svalovému bříšku, nevytahovat kloubní pouzdro a vazy.

Mezi hlavní účinky a benefity pasivního pohybu patří zachování pohyblivosti v kloubech, zamezení vzniku kontraktur a redukce vývoje spasticity. Pasivní cvičení pomáhá navrátit klouby do správné polohy. Zvyšuje krevní zásobení do postižených svalů, dochází tak k rychlejší regeneraci postižené tkáně. Při tomto cvičení dochází k posílení svalů, vazů a šlach, zlepšuje se jejich ohebnost. Cvičení má také vliv na kondici, koordinaci pohybů, propriorecepci, svalovou sílu a celkovou stabilitu. Brání vzniku trombóz. Cílem včasného pasivního cvičení je také tzv. „uchování pohybu v paměti“ (zvláště u ochrnutých pacientů) a následné snížení bolestivosti při pohybu aktivním. 

Aktivní pohyb (cvičení) jak už ve svém názvu napovídá, předpokládá aktivní spolupráci pejska, či vůbec aktivní možnost pohybu jeho těla, aktivní zapojení svalů, nervů či jiných struktur vlastní vůlí k vykonání pohybu.

Aktivní cvičení v rehabilitaci psů zahrnuje mnoho možností. Nejčastěji se využívá cvičení na suchu či ve vodě. O hydroterapii a plavání si určitě podrobněji povíme v některém, z dalších článků. Na „suchu“ můžeme cvičit s pomůckami i bez. Co se týče rozmanitosti cvičení, meze se nekladou, záleží i na fantazii terapeuta.

Důležité jsou však detailní znalosti anatomie psa a kyneziologie pohybu, terapeut musí vždy vědět, jaký cíl cvičením sleduje, např. jaké svalové struktury chce ovlivnit, atd. Musí respektovat diagnózu, stav a hlavně vývoj stavu u konkrétního jedince, zvíře nesmí přetížit. Každé cvičení je vhodné pro jinou fázi terapie. Aktivní cvičení má i své kontraindikace, není použitelné vždy. Jen při respektování těchto zásad může být aktivní terapie úspěšná.

Z pomůcek, které jsou vhodné pro cvičení můžeme jmenovat různé kavalety, tyče, kužely, pěnové podložky, kladiny, schody, střechy, nakloněné plošiny, míče, fyziobaly, overbaly, balanční čočky, trampolíny, ale výborné cvičení zvládnete třeba i s obyčejnou velkou papírovou krabicí či venku na přírodním kopečku.

Mezi hlavní účinky a benefity aktivního cvičení patří stimulace propriorecepce, prokrvení svalů, budování svalové síly, posilování hluboko uložených svalů, protažení zkrácených svalů, zvyšování rozsahu pohybu a ohebnosti, zlepšování rovnováhy a pohybové koordinace. Zlepšuje celkový metabolizmus a dechovou kapacitu. Aktivní cvičení udržuje psí pacienty v dobré kondici.

Pravou královnou aktivního cvičení je již výše zmiňovaná technika aktivního senzomotorického cvičení pro psy. Tuto techniku jsem vyvíjela dlouhé roky ve své praxi a její neskutečnou výhodou je při dodržení jednoduchých pravidel to, že se dá efektivně využít u všech věkových kategorií psů od štěňat až po psí seniory, od vysokých sporťáků po gaučáky, u psů v rekonvalescenci po ortopedických i neurologických operacích, u psů s chronickým problémem typu artrózy, spondylózy, aj. Pár minut denně tohoto zázračného cvičení může podstatně ovlivnit pohybové zdraví Vašeho psího parťáka na celý život…