Svalové dysbalance u psa, jinak řečeno svalová nerovnováha – co si pod těmito pojmy představit? Co to je svalová dysbalance, je už ze samotného názvu celkem jasné. Jedná se o stav určité nerovnováhy v zapojení svalů, tedy některé svaly pracují více, než by měly, jiné pracují méně.
A tak vzniká situace, kdy máme na jedné straně svaly přetížené a zkrácené a na straně druhé svaly oslabené a to až tak, že je těžké je vůbec aktivovat. A tento terén svalové nerovnováhy vede k špatnému držení těla psa, bolestem páteře, kloubů a v dlouhodobém horizontu k předčasné degeneraci kloubů, výhřezům plotének a jiným vážným problémům.
Jednoduchým a snadno pochopitelným příkladem takovéto nerovnováhy může být u psa níže uvedená protichůdně působící „dvojice svalových skupin“, která dělá pohybovou „šlamastyku“ i u nás, u lidí. Jen si vyzkoušejte předklon těla s propnutými koleny – kde se až dotknete rukou? Většina populace je ráda, že si dosáhne na kotníky, jen málo lidí v pohodě položí dlaně až na zem, aniž by necítili obrovský tlak v podkolenní.
A psů je tento problém více než častý. Stejně jako u lidí to jsou právě na jedné straně zkrácené tzv. hamstringy ( M. semitendinosus, M. semimembranosus, M.biceps femoris) na zadní straně pánevní končetiny. Hamstringy jsou odpovědné za flexi v koleni a extenzi v kyčli. Na druhé straně ochablý M.kvadriceps femoris ( M. rectus femoris, M. vastus medialis, lateralis a intermedius) na přední straně pánevní končetiny. A jak to poznám na svém psovi? Je u něho omezena flexe v kyčli, tzn. přednožení pánevní končetiny při plně propnutém koleni.
Řeknete si, dobře, to zas není nic hrozného… Jenže…většinou taková svalová nerovnováha není v těle jen jedna. Svalové nervovnováhy mají totiž takovou špatnou vlastnost a to tu, že se rády řetězí. Protože pokud v jedné části těla nefunguje svalová rovnováha, fyzikální síly tahu způsobí podobnou nerovnováhu na druhém konci těla. Tělo takto musí reagovat, aby nějakým způsobem vyvážilo síly, upevňuje se špatný pohybový stereotyp, a pokud vědomě nezasáhnete, může dojít k velkým problémům právě typu artrotických změn, výhřezům plotének, zbytečným úrazům typu utržených vazů, atd.
Proč svalové dysbalance vznikají?
Důvody bychom mohli shrnout do několika skupin.
Terapie svalových dysbalancí
Pokud jsme již pochopili, jak svalové dysbalance vypadají a co je způsobuje, mělo by být zřejmé, jak je terapeuticky vyřešit. Bohužel se ve své praxi často setkávám s nedodržováním naprosto logického základního postupu, který tkví ve třech základních na sebe navazujících bodech.
V čem dělá hodně terapeutů a majitelů chyby a jak se jim vyvarovat, jak správně uchopit komplexní terapii svalových dysbalancí, a jak správně jednotlivé techniky a postup načasovat pro co nejlepší výsledek se dočtete v připravované 2.části tohoto článku.
Dnes se podíváme trochu hlouběji na první důležitou techniku v terapii svalových dysbalancí, měkké techniky.
Co jsou to měkké techniky?
Měkké techniky se cíleně zaměřují na ošetření kůže, podkoží, fascií, svalů a jejich úponů. Pomáhají jak k uvolnění svalových spasmů a k odstranění tzv. reflexních, obvykle bolestivých změn ve svalech a okolních strukturách, tak k celkovému uvolnění. Měkké techniky výborně ošetřují zkrácené svaly.
Nelze je zaměňovat s masážními technikami. Měkké techniky ovlivňují struktury hlazením, protažením, řasením nebo tlakem. Měkké techniky jsou pro své účinky pro nás ve fyzioterapii zvířat technikou číslo jedna.
Pro pochopení problematiky je důležité se alespoň trochu orientovat v základní anatomii měkkých tkání. „Zkrácený sval“ totiž ve většině případech nebývá pouze „jednotlivě zkráceným svalem“ – problematika zasahuje do všech struktur měkkých tkání, které se navzájem ovlivňují. Jizva například vždy ovlivní kůži i podkoží, fascii i samotný sval. Zkrácený sval zase ovlivní šlachy, fascie, podkoží i kůži. A tak dále…
Co jsou to tedy měkké tkáně?? Kůže a podkoží, fascie a svaly.
Kůže pokrývá povrch těla psa. Skládá se ze tří základních vrstev – pokožky, škáry a podkoží. Je průměrně 0,5 až 5 mm silná, přičemž nejtlustší je kůže na hřbetě na zádech psa.
Pokožka (epidermis) je nejsvrchnější vrstva kůže. Tvoří vodotěsný ochranný obal kolem povrchu těla a je tvořena jednak tenkým vrstevnatým epitelem z dlaždicovitých buněk a jednak pod nimi je bazální membrána, což je tenká vláknitá extracelulární vrstva, na níž sedí buňky epiteliárních, ale i nervových a svalových tkání. Věděli jste, že pokožka psa je tenčí než u lidí, je tvořená jen 3–5 řadami buněk, u člověka je to nejméně 10–15 řad? Další zajímavostí je to, že výška zásaditého Ph kůže (7,5 – 8) je ovlivněna plemenem, pohlavím, stadiem pohlavního cyklu i barvou srsti.
Škára je nejsilnější vrstvou psí kůže a jsou v ní uloženy chlupové váčky, mazové žlázy, cévy a nervová zakončení, která společně s hmatovými chlupy vytvářejí hmatový „kožní smysl“.
Podkoží dovoluje pohyb kůže po těle psa, obsahuje tukovou tkáň, pod kterou je řídké vazivo spojující kůži s hlouběji uloženými orgány svaly, kostmi apod.
Obrázek průřezu kůží
Fascie
Fascie jsou dle nových vědeckých poznatků opravdu „fascinující“ – věda je začíná nazývat jako nový „smyslový orgán“. Proč? Fascie jsou měkké části vazivové tkáně, procházejí celým tělem jako bílá vláknitá 3D síť. Povrchové fascie nalezneme hned pod kůží, hluboké obalují svaly, jednotlivá svalová vlákna či orgány.
Fascie pomáhají držet vzpřímenou pozici těla, drží orgány ve správné pozici, přenášejí mechanické přitažlivé síly, díky nim mohou svaly i orgány po sobě volně „klouzat“ v „gelovité substanci“. Fungují jako smyslový orgán důležitý při vnímání vlastního těla pomocí tzv. fasciálních receptorů tahu. Při nedostatku pohybu, špatném držení těla, špatném pohybovém stereotypu, dále u jizev dochází k zatuhnutí, stáhnutí, změně struktury fascií.
Obrázek fascie
Svaly se skládají ze svalového bříška a 2 šlach (začátek a úpon svalu). Svalové bříško je dále rozčleněno do svalových snopců, svalových vláken a svalových vlákének tzv. myofibril.
Svalovou tkáň můžeme rozdělit na hladkou svalovinu, která je mimovolní (nelze ovlivnit vůlí) – výstelky útrob, srdeční svalovinu – srdce a příčně pruhovanou (kosterní) svalovinu, která je řízena mozkovými a míšními nervy (je ovládaná vůlí).
Svalová vlákna můžeme rozdělit na pomalá svalová vlákna – jsou aerobní, potřebují ke své práci kyslík, vyžadují tedy vysoký přísun krve, která je zásobuje kyslíkem a odvádí z nich odpadní látky, vznikající při pohybu, při cvičení. Pomalá svalová vlákna se vyznačují vytrvalostí.
A rychlá svalová vlákna – nejsou aerobní, nepotřebují tedy ke své práci kyslík a jsou proto schopna rychle započít svalovou aktivitu potřebnou pro náhlé vyvinutí rychlosti. Rychlá svalová vlákna jsou schopna výkonu pouze po krátký časový úsek
Zajímavostí je, že je poměr mezi pomalými a rychlými svalovými vlákny je geneticky podmíněn.
Obrázek svalu
Další anatomie na začátek není nutná – existuje spousty zdrojů, kam se podívat, pokud Vás bude anatomie zajímat. Pro nás je hlavní pochopit jak jeden druh měkké tkáně ovlivňuje ty další. A jak tyto měkké tkáně vhodně ošetřovat.
Měkké techniky jsou pro terapeuty i majitele
Měkké techniky jsou vhodnou, šetrnou a nenáročnou technikou pro fyzioterapeuty i starostlivé a zodpovědné majitele psů. Základní techniky mohou majitelům pomoci v preventivní péči o jejich psí kamarády, cílené pokročilejší techniky jsou pro fyzioterapeuty zvířat nezbytnou technikou v ovlivnění pohybového stavu jejich pacienta.
A jaké tedy blahodárné účinky můžeme od měkkých technik očekávat?
Měkké techniky jsou zázračnou a šetrnou technikou pro odstartování regeneračních a rehabilitačních procesů při terapii svalových dysbalancí.
Chcete proniknout do tajů této úžasné techniky? Ráda se s Vámi uvidím na mém kurzu Měkké techniky v rehabilitaci zvířat – Level 1 a Level 2. Těším se na Vás a Vašeho psího kamaráda :-).